Ještě před odchodem jsme přišli o botník - syneček hledal levou botasku kapku zprudka.
Až nahoru v pohodě, děti motivovány vizí obřího člověče, nezlob se v Jaroňkově útulně šlapaly jak švýcarské hodinky - leč v útulně bylo značně neútulně, kadfe už nevaří, židle schovali, stoly šoupli ke zdem a zůstal tam právě jen ten dětský stolek s figurkama - tak si potomstvo párkrát hodilo kostkou a šli jsme. Nikoli ovšem spolu, D. vzal schody sprintem a zmizel kdesi v dáli - chlopek ho našel až u Perníkovky.
Oběd nic moc, HaDí mravy obdobně.
Tradiční zastávka u rybníčku se tentokrát obešla bez zráchání (dobře tak, protože sekáč, kde jsem loni byla nucena koupit D. tu oranžovou bundu, je zrušený) - chlapec nám vyzrál, pobral rozumu a pochopil, že žlábek nemusí natáčet rukama (a zlít se), ale stejně efektivní bude lehnout si na zídku a manipulovat s ním špičkou boty (takže byl zmazaný, ale suchý) - bez fotodokumentace, H. zrovna prchala do cesty.
Žádné komentáře:
Okomentovat