H. je opět trolejbus, sople si maže po obličeji až do vlasů.
Ráno neúspěšná výprava pro zkumavky na odběr moči (u pediatry v ordinačních hodinách zavřeno) - vědět to, rozhodně bych Haní sople v dešti nevětrala.
Z poobědové idylky mě vyrušil šílený řev - H. stojí v postýlce, drží se za hlavu a vříská, slzy jak hrachy. Místo očekávané šílené bolesti nakoneč vyškytala, že Ne-ma co-pan-ky.
No jo, když sebou v té posteli tak šije...
Žádné komentáře:
Okomentovat