Naprosto nezkoordinovatelné a na vytahování foťáku ani pomyšlení.
Děcka chtějí na hřiště, hafan potřebuje dost pohybu, takže sedět doma nebude, ale uvázat ho venku před hřištěm je mi takové divné a neteř tam pak sedí s ním a smutně kouká po dětech; pes moc neposlechne, nenechá se odložit na neoplocených prostorách…navíc těch klabonosých hafanů se lidi celkem bojí.
Chození po venku nám moc nejde, jak se HaDi motají, pes po nich skáče, vést si ho chce neteř, což mi i vyhovuje, vedu HaDy, jenže ho neudrží, H. pak vřeští, i když ji náhodou nesejme (on ne že by ji vyloženě chtěl sejmout, ale je to hromada svalů, těžký jak hrom, potrhlý puberťák a když skočí a opře se tlapama, tak převrátí i neteř…) no groteska. Naposledy.
Žádné komentáře:
Okomentovat