Museli jsme tedy vyrazit mezi lidi. Pořídili jsme něco na jídlo, čokošku pro učitelky ze školky a pár nových modřin na průlezkách.
.jpg)
Odvařila jsem se natolik, že jsem musela zavolat chlopkovi, ať to v práci zabalí a vyzvedne nás.
Dětičky spořádaně čekaly, než se matka vychrchlá a/nebo než se otec přivalí.
Půlhodinku relativní nehybnosti si H. vynahradila, trvalo dobrých deset minut, než se ji podařilo chlopkovi ulapit a nacpat do auta.
Žádné komentáře:
Okomentovat